Conrad Voltage Doubling DC-DC Converter Board PCB Assembly kit 191060 データシート

 

6 

požadovaný výsledek. Ovšem je to relativně velké vynaložení.. jednodušeji to jde 
s touto stavebnicí. 
 
Princip, podle kterého se vše odvíjí, je v elektronice dávno známý a nejlépe 
osvědčený. Používá se všude tam, kde jsou používána vysoká napětí (dokonce velmi 
vysoká!): 
 
Diody a kondenzátory jsou spolu spojeny a řízeny jedním spínačem (obr. 1). Tento 
spínač nedělá nic jiného, než že „spodní“ konec kondenzátoru (bod S) stále připojuje 
a odpojuje mezi kostrou (0 V) a positivním napájecím napětím Ue. 
 

Obr. 1: Princip zdvojení napětí prostřednictvím kaskádování diod/kondenzátorů. 
 
To se provádí tvrdě ve tvaru obdélníka, a vy si můžete představit spínač jako 
astabilní, tedy multivibrátor s vlastním buzením, který může nabírat skutečně hodně 
proudu. Co se nyní při tomto zapojení odehrává, ukazuje obrázek 2, který zobrazuje 
ve výřezech dvě momentky obr. 1. 
 

Dílčí pozorování obou stavů zapojení: A na LOW (vlevo) a S na HIGH 
(vpravo).       

 
Začneme s levou polovinou obrázku, ve které je spínač zapojen rovně proti kostře 
(LOW-hladina obdélníka). Bod 5 přitom leží na 0 V, a kondensátor se nabíjí přes 
diodu D1 na napětí U

0

. Když se zanedbá napětí v propustném směru, je U

0 

≈ 

U

e. 

V pravé polovině  
 
V pravé  polovině obrázku máme zachycen jiný stav : Spínač  přikládá bod S na 
hladinu napětí U

1

, který přibližně odpovídá vstupnímu napětí U

e

 (HIGH-hladina 

obdélníka). 
 
Jelikož se tím na nabíjecím napětím kondenzátoru nic nemění, zvýší se bod M 
prostřednictvím tohoto přepínacího pochodu ve výši, která odpovídá ca. dvojitému 
vstupnímu napětí (U

0 

+ U

1

, a obě jsou ca. U

e

). Doleva, ke vstupu, je toto bez 

významu: Jelikož M je pozitivnější než U

e

, blokuje diodu D1 a nechává zbytek 

zapojení v klidu. Na druhé, „pravé“ straně zapojení, probíhá trocha velevážena: 
Zatěžovací odpor, připojený na výstup U

a

, může přes diodu D2 využívat vysokého 

napětí na M (D2 je „propustná“). 
 
Má přesně to, co mi (nebo on, zatěžovací odpor) chceme, totiž zvýšené 
stejnosměrné napětí (téměř dvojnásobek vstupního napětí). Tímto je naše úvaha ke 
zvýšení stejnosměrného napětí uzavřena, když by tu nebylo ještě dvou věcí. 
 
Za druhé musíme hovořit o astabilním, vysoce aktivním spínači. To se vyřídí 
v následujícím oddíle takřka samo od sebe. Proto si na prvním místě přečtěte to, co 
dosud špatně pochodilo: U předběžných úvah byla trvale řeč o „přibližný“ a „téměř“ a 
„málem“. 
 
Pokud můžete žít s 10% ztrátami (jak to musí dělat naše zapojení), potom zde 
nepotřebujete dál číst. Chcete-li ale vědět (a to byste měli!), kde zůstává deset